Doprava


Naše firma zajiťuje dopravu palivového dřeva až k vám domů.

Při plném vytížení vozidla je doprava do 30km zdarma - nad 30km = 20Kč/km

Palivové dřevo


Základní druhy dřeva

dřevo jehličnatých dřevin např. smrk, jedle, borovice, modřín, douglaska, jalovec, tis

dřevo listnatých dřevin s kruhovitě pórovitou stavbou např. dub, jasan, akát, jilm, pajasan, morušovník, kaštanovník
s polokruhovitě pórovitou stavbou – např. ořešák, třešeň, švestka
s roztroušeně pórovitou stavbou dřeva – např. buk, platan, habr, olše, lípa, javor, bříza, topol, vrba, hrušeň

Tvrdost dřeva

Každý druh dřeva má svoje zvláštní vlastnosti, což ovlivňuje možnosti jeho využití. Měkké dřevo je takové, které se snáze opracovává, pochází většinou z jehličnatých stromů, z listnatých například lipové, topolové, vrbové a další, zatímco tvrdé dřevo se získává hlavně z listnatých stromů (z jehličnatých stromů považujeme za tvrdé dřevo borovice, douglasky, tisu...).

skupina MPa příklady
měkká <40 smrk, jedle, borovice, topol, lípa
středně tvrdá >40 jasan, jilmy, duby, ořech
tvrdá >80 habr, akát, tis

Listnaté stromy

habr
– z našich původních listnatých dřevin je nejtvrdší, v suchu velmi stálý, ale nesnáší vlhkost a ve venkovních podmínkách oproti jiným tvrdým dřevům extrémně rychle degraduje
dub
– tvrdé, snáší sucho i vodu, z původních dřevin nejlépe snáší změny vlhkosti
buk
tvrdé dřevo, oproti dubu ale špatně snáší vlhkost a střídání vlhka se suchem, takže nevyniká trvanlivostí.
jasan
z našich dřev je nejpružnější, zároveň tvrdé a houževnaté.
javor
– jedno z našich nejsvětlejších dřev, relativně tvrdé.
třešeň
– tvrdé, pevné, houževnaté dřevo, které je ale podobně jako švestka náročnější na sušení.
topol
– měkké řídké dřevo (topol velmi rychle roste), porézní, čerstvé obsahuje mnoho vody, suché dobře saje, ale má málou výhřevnost.
osika
– měkké dřevo, po vyschnutí lehké.
lípa
– měkké, ale poměrně pevné dřevo.
olše
– vlastnostmi a využitím se blíží lípě, je typické výraznější barvou.
bříza
– dřevo s nízkou odolností proti vlhkosti a změnám počasí, snadno se ale suší i ve větších průměrech.

Jehličnany

modřín
– náš nejtvrdší běžně dostupný jehličnan
borovice
– patří k našim tvrdším jehličnanům, přesto je dřevo relativně měkké, ale odolné

VÝHŘEVNOST

Tabulka výhřevnosti jednotlivých dřevin

Typ dřeva kWh/prm kW/kg
javor 1900 4.1
bříza 1900 4.3
dub 2100 4.2
olše 1500 4.1
jasan 2100 4.2
smrk 1600 4.4
borovice 1700 4.4
modřín 1700 4.4
topol 1400 4.2
buk 2100 4.2
habr 2200 4.2
jedle 1500 4.4

Výhřevnost čisté hořlaviny je cca 17 MJ/kg. Zjednodušeně můžeme říci, že se snižujícím se obsahem vody v palivovém dříví se jeho výhřevnost zvyšuje, viz obr. 5. Pokud známe vlhkost dřeva, můžeme si jednoduše z tohoto obrázku stanovit hodnotu jeho výhřevnosti. Např. u vzorku č. 3 dosáhla vlhkost hodnoty 32,5 % (bod 1), což dle obrázku odpovídá výhřevnosti (bod 2) 10,7 MJ/kg. Přibližně za dva roky sušení pod přístřeškem by mohl tento vzorek mít obsah vody cca 15 % (bod 3), což dle obrázku (bod 4) odpovídá výhřevnosti 14,1 MJ/kg. Sušením jsme tedy dosáhli navýšení výhřevnosti o 3,4 MJ/kg (cca o 30 %). Není to tak, že by došlo k navýšení množství energie, ale suché dřevo je lehčí, takže množství energie na kilogram dřeva je větší a sušší dřevo se dá kvalitněji spálit.

Závislost vyhřevnosti na vlhkosti dřeva

Složení dřeva

Pokud se díváme na dřevo jako na palivo, můžeme říci, že se skládá z hořlaviny (h) a balastu. Hořlavina (uhlík a vodík) je ta část, kterou v palivu chceme, protože je nositelem energie. Balastem nazýváme tu část paliva, která je v palivu obsažena, ale nepřináší žádný energetický zisk, hovoříme o vodě (W) a popelovině (A). Se snižujícím se obsahem vody a popeloviny se zvyšuje kvalita paliva, snáze a účinněji se spaluje a obsahuje více energie. Se snižujícím se obsahem popeloviny se zmenšují emise tuhých znečišťujících látek (prachu) a zmenšuje se náročnost údržby spalovacího zařízení (odpopelnění – tuhý zbytek po spálení nazýváme popelem). Velkou výhodou dřeva je, že má obsah popeloviny menší než 1 %.

V praxi jsou používány dvě různá vyjádření vlhkosti dřeva: tzv. vlhkost dřevařská a energetická. Jaký je mezi nimi rozdíl? Vlhkost dřevařská se stanovuje jako poměr množství vody ve vzorku k hmotnosti suchého vzorku dřeva.

drevarska

Vlhkost energetická se stanoví jako poměr množství vody ve vzorku k hmotnosti vlhkého vzorku.

energeticka

Čerstvě pokácený strom může být z poloviny tvořen vodou (záleží na druhu dřeva a období pokácení). V tomto případě tedy jeden kilogram surového dřeva obsahuje cca půl kilogramu vody. Dle výše uvedené definice je jeho dřevařská vlhkost rovna 100 % a energetická je 50 %. Pro energetické využití (spalování) budeme dále hovořit o energetické vlhkosti. Kdyby dřevo bylo naprosto suché, tak by jeho výhřevnost byla cca 17 MJ/kg. Výhřevnost je přímo úměrně závislá na obsahu vody ve dřevě.

Vlhkost dřeva

Na vlhkost dřeva má největší vliv stavba a hustota dřeva, teplota a mechanické namáhání dřeva. Rozložení vlhkosti v kmeni rostoucího stromu je nerovnoměrné a mění se s výškou a po průměru kmene. Rozdílné vlhkosti mezi jádrem a bělí u vybraných dřevin jsou zobrazeny na obr.4.3. Největší rozdíl mezi vlhkostí jádra (vyzrálého dřeva) a bělí je obecně u jehličnanů, kde jádro (vyzrálé dřevo) má 3 - 4 krát menší vlhkost než běl. Např. borovice a smrk mají průměrnou roční vlhkost jádra či vyzrálého dřeva 33 - 38 %, zatímco vlhkost běle je 112 - 132 %. U dřeva listnáčů je vlhkost dřeva po průměru kmene rozložena mnohem rovnoměrněji. U listnatých dřev s jádrem není podstatný rozdíl ve vlhkostech jádra a běle. Rovněž u listnatých dřevin bez jádra nejsou velké rozdíly mezi středovými a obvodovými vrstvami kmene a vlhkost se pohybuje mezi 70 - 90 %. S výškou stromu se vlhkost u jehličnanů zvyšuje, což neplatí pro listnaté dřeviny, kde se vlhkost s výškou téměř nemění (obr). Stejně tak vlhkost mladých stromů je vyšší než vlhkost stromů starších. Obě závislosti lze vysvětlit vyšším nebo úplným podílem bělového dřeva.

Vlhkost dřeva se mění i v průběhu roku. Maximální vlhkost dřeva je dosahována v zimním období, minimální je během léta. Vedle sezónních změn kolísá vlhkost dřeva i v průběhu dne. Např. u běle smrku a dubu byla zjištěna průměrná vlhkost ráno 186% a 68%, v poledne 132% a 72%, a večer 105% a 66%.

Vlhkost dřeva má velký význam při zpracování dřeva a používání výrobků ze dřeva. Tato vlhkost se označuje za technickou vlhkost. Technická vlhkost zahrnuje jak výrobní tak provozní vlhkost. Jako obecně správné se považuje pravidlo, že výrobní vlhkost se má rovnat provozní vlhkosti, resp. u některých druhů výrobků má být o 1 - 2% nižší. Tím se předejde nežádoucím deformacím v důsledku kolísání teploty a relativní vlhkosti prostředí.

Podle vlhkosti se dřevo často v praxi zařazuje do následujících skupin:

1. dřevo mokré, dlouhou dobu uložené ve vodě (w > 100%)
2. dřevo čerstvě skáceného stromu (w = 50 - 100%, některá dřeva např. topol až 180%)
3. dřevo vysušené na vzduchu (w = 15 - 22%)
4. dřevo vysušené na pokojovou teplotu (w = 8 - 15%)
5. dřevo absolutně suché (w = 0%)

Na zjišťování vlhkosti dřeva se používá celá řada metod, které se dělí na :

a) přímé (absolutní) metody, kterými zjišťujeme skutečný obsah vody ve dřevě;
b) nepřímé (relativní) metody, kterými se obsah vody určuje nepřímo prostřednictvím měření jiné veličiny, jejíž hodnota závisí na obsahu vody ve dřevě.

Dřevo na topení se řeže a štípe vždy jako čerstvé. Poražený strom bude ležet dva měsíce a vlhkost dřeva se téměř nezmění; může klesnout, může i vzrůst. Necháme-li kmeny v terénu ležet déle, dřevo dříve shnije nežli vyschne, nejdříve od vlhké hlíny a pak od deště zatékajícího do hrubé kůry (např. dub, akát, měkké dřevo). Teprve až se kmen tzv. otevře, tedy nakrátí, naštípe a uskladní, začíná v podstatě proces vysychání.

Jako vhodné pro topení se doporučuje používat dřevo s vlhkostí okolo 17-19 % hmotnostních. Tehdy se označuje jako tzv. vzduchosuché. Obvyklým způsobem, jak toho dosáhnout, je vhodné uskladnění po dobu nejméně půl roku u drobných polínek (štěpná hrana do 10 cm), ale klidně dva i tři roky u hrubých polen (štěpná hrana >25 cm). Týká se tvrdých dřevin, měkké je pórovitější a vyschne rychleji. Dále platí, že čím více kůry je na polenech a čím je kůra silnější, tím déle poleno vysychá. Dřevo vyschne za kratší nebo i významně delší dobu při různých podmínkách uskladnění, případně také nevyschne vůbec, ale zplesniví a dřevo ztrácí hmotnost, což jsou bohužel vyhozené peníze.

USKLADNĚNÍ DŘEVA

Jak palivové dřevo správně uskladnit

Na kvalitu dřeva a jeho výhřevnost má velký vliv také jeho uskladnění.

Ideálním řešením je skladovat dřevo přímo uvnitř domu či chaty. Málokdo má ale doma prostor k uskladnění dřeva na celou topnou sezónu.
Dřevo je tak častěji skladováno venku, například v kůlně na dříví. Polínka můžete vyrovnat také do přístřešku při stěně domu, dřevo vytvoří tepelnou bariéru a navíc je chrání střecha. Nevýhodou je, že stěny mohou vlhnout a ve skulinách si snadno vytvoří své úkryty drobní hlodavci.
Další možností jak uskladnit dřevo venku je vytvoření hranice dřeva ve volném prostoru, která se zakryje plachtou. První vrstva polínek by měla být minimálně 20 cm nad zemí, vhodné je uskladnění na návětrném místě.
Nutnou podmínkou je, aby bylo dřevo chráněno před deštěm, jedině tak pořádně vyschne. Dřevo, které je připraveno k vytápění, vysychá dva roky, jeho vlhkost by měla být okolo 15%.
Před uskladněním do přístřešku nebo do kůlny dřevo nařežte a naštípejte, bude tak lépe schnout.
Praktické je mít menší zásobník u krbu či kamen, pokud tedy nedisponujete např. vyzděným prostorem přímo určeném pro uchovávání dřeva. Když dřevo přineste do místnosti o pár dní dříve, bude mít možnost ještě doschnout a bude tak lépe hořet.

Zavolejte nám a zeptejte se na aktuální zvýhodněné ceny našeho dřeva


Volejte kdykoliv včetně víkendů, telefon vždy někdo zvedne 602 473 973